Švarc Ondřej, Mgr.

Aprobace dějepis a německý jazyk

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
zkratka v rozvrhu: Šva
místnost 209

„Wenn ich wüsste, dass morgen die Welt unterginge, würde ich heute noch ein Apfelbäumchen pflanzen.“
„Kdybych věděl, že zítra bude konec světa, ještě dnes bych zasadil jabloň.“ (Martin Luther)

Jmenuji se Ondřej Švarc, narodil jsem se na svátek sv. Prokopa, přesně 690 let od smrti prvního Habsburka na českém trůně, 810 let od porážky křižáků v bitvě u Hattínu, 367 let od vylodění švédského krále Gustava II. Adolfa na severoněmeckém ostrově Uznojem či 221 let od vyhlášení nezávislosti USA na Britském impériu.

Když jsem se rozhodl stát se učitelem, nebylo přede mnou prakticky nic, co by mi stálo v cestě, nebo co by mě odrazovalo - snad kromě toho, že toto povolání vykonávali či vykonávají moji rodiče, moji prarodiče i moje sestra. Těžko říct, zda to lze považovat za projev jisté degenerace, nebo by degenerací bylo spíše to, kdybych se býval učitelem nestal.

Už jako malý jsem se zajímal o historii. Začínal jsem u dětských a populárně naučných knížek od profesora Petra Čorneje, až jsem se postupně dopracoval ke studiu na Katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, u jejíhož zrodu po sametové revoluci tento významný český historik stál. Během své studijní cesty jsem na všech stupních škol narazil na spoustu skvělých a inspirativních osobností, kterým jsem za mnohé vděčný dodnes. Studium na Masarykově gymnáziu v Plzni (2012-2016) rozhodlo o tom, že oblíbený dějepis na PedF UK skloubím do dvouoborového studia s německým jazykem, což se mi osvědčilo jako skvělá volba - nejen pro práci historika, ale i pro praktický život v západních Čechách. Během svých gymnaziálních a vysokoškolských studií jsem pracoval 7 let jako průvodce v Domě dějin Holýšovska a 3 roky také jako pracovník Regionálního informačního centra Horšovský Týn. Vedle zájmu o historii a kulturu (nejen českých a německy mluvících zemí) se mezi mé koníčky zařadila také hra na klavír, turistika na Šumavě a v Českém lese nebo včelaření, které mi otevřelo cestu i k přírodním vědám.

Nyní, kdy tento text píši, se po studiu v Praze na Masarykovo gymnázium v Plzni vracím jako učitel a jsem rád, že mohu být součástí skvělé školy plné skvělých pedagogů a studentů - školy, kterou znám a na kterou mám spoustu hezkých vzpomínek. Na PedF UK všeobecně známé heslo „Správný učitel nikdy nepřestane být studentem“ tak mému životu dodává další, docela zajímavý rozměr.