Aprobace matematika a biologie
zkratka v rozvrhu: Kor
místnost 224
V roce 1991 jsem ukončila studium učitelského oboru aprobace matematika - biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na Masarykově gymnáziu působím od roku 1993.
Mám ráda bramborovou polívku a marcipán. Poslouchám muziku všeho druhu, nejraději ve stylu Aerosmith, Guns N´Roses, Nazareth. Ráda čtu - zejména Roberta Fulghuma, Geralda Durrella a Agathu Christii. Uklidňují mě obrázky Zdeňka Hajného. Ohromuje mě moře. V minulém životě jsem asi byla delfínem. Nemám ráda lež.
„Vzrušení z honičky dosáhlo vrcholu a já vykřikl: „Teď se musíte rozhodnout, co jste - OBR, ČARODĚJ nebo SKŘÍTEK!"
Zatímco se skupinky šeptem horečně radily, něco mě zatahalo za kalhoty.
Stojí tam holčička, dívá se nahoru na mě a znepokojeně se ptá tichým hláskem: „A kde mají stát mořské víly?"
Kde mají stát mořské víly?
Dlouhé ticho. Velmi dlouhé ticho. „Kde mají stát mořské víly?" opakuju.
„Ano. Víte, já jsem mořská víla."
„Mořské víly nejsou."
„Ale jsou, třeba já jsem!"
Neuměla si představit, že by byla obr, čaroděj nebo skřítek. Znala svou kategorii. Mořská víla. A nechtěla ze hry odejít a postavit se ke stěně, kde měli stát poražení. Chtěla se zapojit tam, kde víly zapadnou do celého schématu. Nechtěla se vzdát důstojnosti a identity. Považovala za samozřejmé, že pro mořské víly je někde místo a já vím, kde to je.
Tak teda kde mají stát mořské víly? Všechny „mořské víly" - všichni ti, kteří se liší, kteří nezapadají do normy a nevystačí s nabízenými přihrádkami a škatulkami? ... Mimochodem není pravda, že mořské víly neexistují. Já znám jednu osobně."
(Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce)
