Dne 17. června 2017 se ve večerních hodinách začali scházet nedočkaví studenti MG, v doprovodu rodinných příslušníků, domácích mazlíčků, či drahých poloviček. Zatímco se do autobusu, který prostě musel být nafukovací, rvala kvanta obřích kutrů, probíhalo láskyplné loučení, které se mnohdy neobešlo bez slz. Když bylo konečně hotovo, byl čas vyjet vstříc dobrodružství, a tak se i stalo.
První krušné ráno, osazenstvo autobusu si protahuje polomrtvé končetiny a ztuhlé krční svaly. Přijeli jsme do Francie a směle jsme si to štrádovali do metropole Paříže, kterou jsme prošli od Eiffelovy věže, až po Moulin Rouge, dokonce jsme absolvovali originální plavbu lodičkou a prohlédli si tak například světoznámý chrám Notre Dame, doprovázelo nás naštěstí překrásné počasí. I tak jsme se k večeru nemohli dočkat, až ulehneme ve vodorovné poloze do měkkých postelí. Tato představa byla snad ještě lákavější, než sada klíčenek ve tvaru malých Eiffelovek od vtíravých Afroameričanů za 2 Eura. Druhý den nás čekala asi nejobávanější část výletu - téměř 24 hodin na trajektu směr přístav Rosslare. Vše proběhlo nad očekávání, žádná mořská nemoc (až na Kiki nadopovanou kinedrilem), žádné pády z pochybně vypadající palandy, žádný Titanic II.
Další den jsme se, s obrovským nadšením, vylodili již na Irském ostrově, kde jsme absolvovali program, týkající se jihovýchodní části a večer se značně znaveni doplahočili na hostel. V dalších dnech jsme prozkoumávali jihozápadní části ostrova, například NP Killarney, hrad Ross Castle, kde jsme zase nasedli na menší lodní výlet s velice milým průvodcem, procházeli jsme se po dechberoucích Cliffs of Moher, kde si většina pořídila ty nejlepší obrázky na insta a nové profilovky. Každý večer, kulturně znaveni, jsme si každý našli svou zábavu v podobě další kultury, například v nacházení krás různorodých obchůdků a pubů v okolí našich ubytování.
Sedmý den jsme odhalili tajemství likérky Tullamor. Nu což, byl čas popojet do pár chvil vzdáleného Dublinu, kde na nás už netrpělivě čekaly naše irské rodinky. Všichni jsme měli pořádně nahnáno, ruku na srdce, kdo by chtěl skončit třeba jako nedobrovolný dárce orgánů na černém trhu, nebo tak něco? No, nakonec nikdo do otroctví prodán nebyl a dovolím si říci, že jsme s náhradními rodinami zažili příjemné chvilky. Procestovali jsme okolí hlavního města, a už tu byl poslední den, celý strávený v samotném centru Dublinu. Večer jsme jeli s lehkým žalem a úžasnými, nově nabytými zážitky, na noční trajekt směr britská pevnina.
Tímto se uzavřela irská kapitola a před námi byl program desátého dne, tedy Londýn, který jsme během jednoho krátkého dne prolétli skrz na skrz. Není divu, že při večerním/nočním přejezdu do přístavu Dover jsme všichni spinkali jako dřívka. Sladkého spánku nám ale dopřáno nebylo, jelikož jsme se museli nalodit na menší trajekt, který nás během cca dvou hodin dovezl na břeh Francie, odkud jsme se směle vydali přes hranice do nedaleké Belgie na další nocleh. Po pár hodinách spánku jsme byli odsouzeni na další ťapání, napřed po pohádkových Bruggách, po krátkém přejezdu - Lucemburk, kam nás opět dopravil náš věrný autobus. Lucemburk je opravdu velkolepé město plné mostů, viaduktů a úchvatných uliček, staveb a památek. Dokonce jsme viděli i monstrózní duhu. Nicméně, každý už se přeci jen těšil domů. Všichni jsme byli odzbrojeni krásami uplynulých dní a nemohli se dočkat na své nejbližší, se kterými jsme chtěli co nejdříve sdílet tyto zážitky. Nezapomenutelný, úžasný výlet! (samozřejmě musíme pominout nekonečné fronty na WC)... Na konec bych chtěla dodat, že náš pedagogický doprovod byl naprosto skvělý tým, bez vás tří by to opravdu nebylo ono. Mockrát děkujeme!
Michaela Ondruzsová, 4. B
