Je pátek ráno, sedím na břehu lipenské přehrady, pozoruji jemné vlnky, jak dorážejí na břeh. Bilancuji uplynulých pět dní, které utekly rychleji než voda přede mnou.
V pondělí 6. června ráno na místě srazu pochopitelná nervozita, pobíhání, pokřikování, nakládání zavazadel i kol - 110 studentů se musí poskládat do tří autobusů s cyklopřívěsy. Konečné zamávání a vyrážíme z Plzně směr Nová Pec.
Nepočítaje spánek a jídlo jsou cesty tam a zpět jedinými chvílemi, kdy septimáni a třeťáci mohou odpočívat. V pondělí odpoledne se rozjede dynamický kolotoč ve znamení čtyř hlavních bodů - turistika, cyklistika, vodáctví, sportovní hry v táboře. Není vyhnutí. Někdo takovou koncentraci tělesné aktivity v kombinaci se spaním v chatce ještě nezažil. Ale zvládají to všichni statečně. Atmosféru tábora dokresluje krásná příroda všude kolem - shora shlíží melancholické šumavské hory, zdola láká romantická plocha Lipna lemovaná cyklostezkami, protnutá mosty i přívozem.
Zorganizovat pestrý program pro takové množství studentů, aby se činnosti neopakovaly, a patřičně je namotivovat není vůbec snadné. Nechybí táborák s buřty a velmi početnou hudební sekcí i strašidelný noční orienťák.
Sedím na břehu lipenské přehrady a přes všechnu únavu se mi z této ochutnávky prázdninové atmosféry vlastně nechce. Poděkování a úctu si zaslouží všichni - skvělí provozovatelé tábora, pro něž nic, včetně skvělé stravy, není problém, studenti, kteří se mnohdy při zdolávání desítek kilometrů pěšky, kolmo či loďmo museli překonávat, a pochopitelně „Klapzubova“ jedenáctka statečných a obětavých učitelů, na nichž byla den ode dne znát větší únava, ale zvládli to také. Včetně deštivých a chladných vrtochů počasí, kdy se prostě musí vymyslet mokrá varianta programu.
Letní sportovní a turistický kurs Masarykova gymnázia se prostě vydařil. Bude jistě patřit mezi ty zážitky, na které se na pomaturitních srazech vzpomíná.
Mgr. Petr Tesař
