Pod pseudonymem Anatol Svahilec se skrývá bývalý absolvent Masarykova gymnázia Václav Šindelář. Jeden z mála, který nám ukázal, že v životě opravdu můžeme dělat to, co nás baví. Přes maturitu na MG ročně projde několik desítek studentů, ale jen pár lidí v celé České republice se dokáže živit poezií, konkrétně slam poetry. Tento žánr vznikl smícháním poezie a částečně i dramatu. Václav Šindelář se dokonce stal mistrem České republiky.
Povrchníma očima by se mohlo zdát, že je Anatol pouze náhodný podivín z ulice. Pomalované tělo, potrhané tílko… ale svým projevem nám pomohl se dostat do duše umělce, a i za tak krátkou dobu všem posluchačům odkryl poměrně velkou část kreativního a geniálního světa. Sám je do něj ponořený až po uši a chtěl nám všechno o všem říct. Limitovala ho pouze kapacita plic. Nejde ho popsat jiným slovem než „živel.“
Chtěla bych poděkovat panu učiteli Tesařovi, že Anatola Svahilce pozval na literární seminář a my jsme mohli nahlédnout do zákulisí české slam scény. Hltali jsme každou jeho historku, vzpomínku i scénku. Nechtělo se nám věřit, že se tak obrovský zápal a nekonečná láska k činnosti vejde do jednoho lidského těla.
V druhé části článku si Šimon Ságner připravil rozhovor s Anatolem Svahilcem.
Ty jsi do roku 2013 navštěvoval Masarykovo gymnázium. Jaké máš na toto období vzpomínky?
Vzpomínky na to období mám krásný, ten gympl jsem měl rád, a to nejenom protože jsem to měl strašný kousek domů, jelikož jsem vyrostl vlastně naproti CrossCafe v Jungmannově ulici. Potkal jsem tady část učitelů, kteří byli hrozně nadchnutí pro ten svůj obor. A ačkoliv se jim ne vždycky podařilo do toho nadchnout i mě, upřímně jsem obdivoval jejich zápal, jakkoliv jsme třeba válčili známkově. Neměl jsem tady nikdy úvahy typu „Týjo, to bych si přál, abych se dostal na jiný gympl“.
Změnilo se něco od té doby, co jsi ze školy odešel?
Vizuálně ne až tak dramaticky, ale s novým vedením je větší prostor k nějakým možným aktivitám. Už za mě se říkalo, že je to takový utlumený.
Ty jsi hned rok po odchodu ze školy začal se slam poetry, co tě k tomu vedlo?
No já jsem v té době měl divadelní soubor, který se nám rozpadl, a měl jsem díky tomu nějaké kreativní volno. Já chodil na slam poetry jako divák, ale pak jsem to teda zkusil. Zároveň se pak ukázalo, že v tý partě chybí nějaká čerstvá krev, takže jsem se do toho ještě víc obul a výsledkem toho byla výhra na mistrovství republiky ve slamu.
Plzeň je opravdu jakýmsi rodištěm slam poetristů. Kromě tebe se z Plzně ke slamu dostali další tři mistři republiky a i první dáma českého slamu. Nabízí naše město nějaké specifické výhody, nebo čím si to vysvětluješ?
Vysvětluju si to určitě tím, že tady organizátor slamu Tomáš Kůs začal dělat model, který stál mimo kvalifikace a můžeme ho bez nějakých negativních konotací nazvat komerční. Díky tomu se začalo zvedat vstupné a začaly přibývat příležitosti pro nás performery, které byly i finančně podpořené.
Rok 2014 byl ve tvém podání velmi aktivní. Nejenže ses stal mistrem republiky, ale zároveň jsi realizoval vlastní návrh typu divadelní scény, tzv. „divadelní panoptikon“. Mohl bys popsat, oč se jedná?
Divadelní panoptikon je vlastně takové okrouhlé divadlo, kde uvnitř jsou otočné kancelářské židle a lidi se na nich mohou otáčet jak holub na báni a sledovat, co se kolem nich děje. Já jsem tenhle nápad měl už hrozně dlouho v hlavě, ale díky tomu, že jsem právě v roce 2014 vyhrál mistra republiky, jsem to měl za co realizovat.
V několika rozhovorech jsi řekl, že slamy jsou propojené s politikou. Zároveň i ty sám se nebojíš své politické přesvědčení veřejně šířit, viz tvůj výstup na Letné při demonstraci Milionu Chvilek. Proč to tak je? Cítíš nějakou změnu v současné době?
Nevím, jestli úplně cítím změnu. Mám ale pocit, že to téma minulé Babišovo vlády bylo trošku silnější než té vlády dnes. Já zas nejsem úplně politický slammer nebo člověk, který by to táhl fakt jen do těchhle témat. Což ale rozhodně neznamená, že bych z toho v případě potřeby nějak ulevoval.
„Snažím se pobavit vás i vaši mámu!“, to je citace tvého výroku. Není slam poetry oblíbenější spíše u mladých lidí? Nebo to vnímáš jinak?
(úsměv) Hele řekl bych, že ta většina těch lidí co na to chodí, je pořád ta kategorie takzvaných mladých dospělých. Jsou to lidi, kteří třeba ještě studují, ale jinak už mají svoje zázemí a rozum. Nicméně dost také záleží na tom, kde vystupujeme. Jezdíme ne úplně zřídka do knihoven nebo do kulturních domů a tam na nás naopak chodí i část lidí důchodového věku. Nutno ale přiznat, že to plzeňské publikum je, stejně jako u těch větších měst, více věkově singularizované.
Jasně jasně, a jaké jsou nyní tvoje plány do budoucna?
Teďka hlavní věc, která bude, je turné v Jižní Americe. To vymyslel náš kamarád Argentinco-Ital. Jedeme tam ve čtyřech a bude to na víc jak měsíc prostě taková pankáčská akce. Ještě pak dokončit nějaký věci na tenhle rok a pak mít taky chviličku klid, minimálně s tím zahraničím. Potom bych měl moderovat mistrovství Evropy ve slamu, které bude příští rok v Košicích.
Máš nějaký krátký vzkaz pro studenty Masarykova gymnázia?
I když byste dosáhli jenom maturity, bude vám to stačit (smích).
Veronika Hašková, Šimon Ságner
