Ve čtvrtek 20. září 2018 započala naše dobrodružná cesta nesoucí název Po stopách československých legionářů. Naším prvním cílem bylo přežít strastiplnou cestu autobusem až do daleké Itálie. Naštěstí byl autobus vybaven klimatizací, popřípadě topením, takže regulace teploty byla jen a jen v naší režii. Když jsme v pátek dorazili v 8:41 do malebného městečka Rovereto, měli jsme jen malou chvilku na souboj s ospalostí a hned jsme byli vtaženi do víru úžasu a nedočkavosti. Naše zdejší postarší průvodkyně na nás mluvila pokročilou němčinou, což pro ty zdatné z nás bylo jistě přínosné, ostatní si museli vystačit s barvitým a hlavně rychlým překladem od paní delegátky.
První zastávkou bylo zde ležící muzeum války, jemuž předcházelo překrásné loudání se po úzkých, barevných uličkách. V muzeu jsme se kromě hlavních rozdílů mezi válečnými konflikty před 1. světovou válkou a tímto válečným mezníkem v dějinách mohli dozvědět, jak důležitou roli hráli legionáři v prvním světovém konfliktu, který změnil vše. K nahlédnutí byla také uniforma Francouzů, Němců apod. Samozřejmě nemohla chybět československá, avšak za pomoci profesionálního doprovodu pana Jaroslava Karase, nepochybně mistra v oboru, jsme zjistili, že uniforma tak docela neodpovídá, ale jelikož je pan Karas skvělý popisovatel, vysvětlil nám, jak skutečně vypadala na jiné, velmi podobné uniformě. Po této návštěvě, jež vskutku nebyla pozitivní, avšak pravdivá, jsme si pochutnali na výborné italské zmrzlině a vydali se vstříc vodopádům Verone a meditačním zahradám s nimi spojenými. Poslech meditační hudby spolu s výhledem na tříštící se proudy vody nám všem trochu přidal na duchu. Následoval přesun do krásného kempu u Lago di Garda, kde jsme měli to štěstí vyslechnout si pečlivě připravenou a velmi poučnou přednášku o všech úspěšných misích a bojích, jež českoslovenští legionáři provedli.
Druhý den jsme započali pietním aktem, abychom vzdali hold padlým legionářům - Antonínu Štorchovi, Leopoldu Jeřábkovi a mnoha dalším. Odpoledne jsme se všichni ve stejných, symbolických tričkách rozhodli zdolat vrchol Doss Alto (až téměř nahoru jsme byli vyvezeni). Na vrcholu jsme ve znamení úcty drželi minutu ticha a byli jsme obdarováni překrásnou památeční mincí. Jako zlatý hřeb celého dne naše celá skupina došla na večeři s panem hejtmanem Josefem Bernardem. Brzy po naplnění našich hladových žaludků jsme se uvelebili v chatkách a těšili se, co přinese další den.
Náš třetí a poslední den byl nabitý k prasknutí. První zastávkou nebylo nic jiného než majestátní Osarium di Castel Dante nedaleko Rovereta. Zde jsme si mohli prohlédnout dvě zdi se jmény československých padlých legionářů a opět jsme s nadšením přihlíželi pietnímu aktu, mnohem vážnějšímu nutno dodat. Byla zde k vyslechnutí dokonce česká hymna v podání místní žesťové kapely - dech beroucí zážitek. Poté na nás čekal Zvon Padlých, který je vytvořen z roztavených děl všech mocností bojujících v 1. světové válce. Následně jsme se zúčastnili pravé italské mše, jež se po oficiálním ukončení přesunula, spolu se zbytkem obecenstva, k nově postavené soše svatého Václava. Následovalo mnoho proslovů, jež se vždy musely překládat do druhého jazyka (čeština, italština). Poslední bod našeho programu byl opravdu vydatný pietní akt u tamního památníku. Po vyslechnutí veškerých, řekněme, formalit, nám pan hejtman poděkoval za naši návštěvu, načež se mu dostalo zpětného tisícerého díky. A už nezbývalo nic jiného než nastoupit do autobusu a směle se vydat zpět do naší domoviny s utahaným tělem, myslí přeplněnou novými informacemi a srdcem naplněným hrdostí, že Češi BOJOVALI!
Ladislav Janík, 4. A
