Bylo velmi, velmi brzké ráno, když jsme se 22. listopadu 2018 sešli na Hlavním nádraží a nervózně postávající na perónu vyhlíželi vlak, který nás měl dovézt až do Chebu, kde se konalo poslední kolo dějepisné soutěže českých a slovenských gymnázií.
Jízda byla příliš krátká na to, abychom si všechny poznámky přečetli ještě jednou, prošli přes 150 známých i neznámých obličejů a vryli si do paměti dlouhé řady dat.
Rychle vystoupit, usednout do lavic, na půl ucha naslouchat projevům organizátorů soutěže i osobností českého a slovenského politického i kulturního života, zatímco očima pilně jezdit po papíře, pak vše sklidit a bez nejmenšího ponětí o času se do toho dát.
Kolo za kolem přituhovalo; přes politické pohlaváry, konkrétní hokejové zápasy, Slovácko sa nesúdí, jednání OSN, Havlovu Audienci, Spartakiádu, Antichartu, Jana Palacha a jeho následovníky, Františka Kriegla a federalizaci jsme se probojovali ke konci.
Mysleli jsme si, že k velmi smutnému konci a s okolo sedícími týmy jsme se již jen hořce smáli nad našimi odpověďmi. Sál byl plný - 75 nejlepších týmů z České republiky a Slovenska; a uprostřed nich my, kysele se šklebící na list papíru se správnými výsledky.
Zanedlouho jsme zjistili, že se pitvoříme neoprávněně. Nebyli jsme první, ani druzí či třetí, ale přesto pro nás (Anetu Dohnalovou, Evu Pomajbíkovou, Vojtěcha Kunu) 15. místo znamenalo velkou výhru; zejména proto, že nás od oceněného 10. místa dělily pouze 3 správné odpovědi a protože jsme měli šanci se účastnit soutěže, která má kromě skvělé atmosféry taky schopné organizátory (a vynikající catering).
Aneta Dohnalová, septima B
