Dne 4. května 2022 vyrazily sexty a druhé ročníky na fyzikálně zaměřenou exkurzi do německého Mnichova. V letošním roce se, k velkému překvapení vyučujících, přihlásil rekordní počet zájemců. Otázkou ovšem zůstává, zda se při covidové době vyvinul u studentů gymnázií až nadlidský zájem o fyziku, či se pouze projevila výletová deprivace z posledních let. Všichni žáci se sešli v brzkých ranních hodinách před budovou Masarykova gymnázia a vyrazili na několikahodinovou cestu autobusem do bavorského hlavního města.
Během cesty se nás pan průvodce pokoušel obohatit o vcelku působivý počet informací o leckterých místech, kolem kterých jsme projížděli, ať už v Čechách či v Německu. K jeho neštěstí však v tuto denní dobu většina autobusu pospávala, a tak mu bylo většinou odpovědí, místo nadšeného přikyvování gymnazistů bažících po informacích, pouze otrávené zabručení rozespalých teenagerů. Při příjezdu do města jsme mohli hned spatřit impozantní Allianz Arenu, kam někteří z nás měli již za několik hodin zavítat. Ale to bych předbíhala, první položkou na našem seznamu bylo totiž Německé technické muzeum.
Okolo desáté hodiny dopolední jsme dorazili do cíle. Zatím jsme ovšem neměli moc času si celé ohromné muzeum prohlédnout, za necelou hodinu jsme totiž měli možnost shlédnout show s vysokým napětím, tu jsme si jednoduše nemohli nechat ujít. I když pánovi, jehož hlas na nás zněl z amplionů, nebylo moc rozumět (tentokrát bych to ani nesváděla na naši neznalost němčiny), brzy jsme pochopili, že pokud se chceme zpět domů vrátit se zdravým sluchem, máme si zacpat uši, když tak dělají německé děti kolem nás. Blesky, které sršely do všech možných i nemožných směrů, byly totiž provázeny hrůzostrašnými ranami a třesky. Pak už se ale studenti rozprchli po všech koutech muzea. K vidění byly expozice z všemožných směrů vědy a techniky, od magdeburských polokoulí, přes geografickou, hornickou a chemickou sekci, až po například místnost plnou nejrůznějších hudebních nástrojů. Já osobně bych si dovolila vyzdvihnout sekci leteckou, kde si návštěvníci mohou prohlédnout i několik starých, převážně vojenských, letadel v životní velikosti.
Dříve než naše prohlídka skončila, rozpršelo se, a tak jsme pochopitelně jedinou část exkurze, kterou jsme měli pobýt venku, strávili v dešti. Vyrazili jsme na krátkou procházku centrem města, hlavním cílem bylo mnichovské hlavní náměstí - Marienplatz, kde nás nejvíce ohromila novogotická Novoměstská radnice (Neues Rathaus). Zde jsme dostali krátký rozchod. Jelikož v těchto necelých dvaceti minutách nepršelo, ale doslova lilo, hledala většina studentů úkryt někde, kde si mohli dát zároveň i něco dobrého k jídlu. My však v této průtrži mračen zamířili na doporučení paní učitelky Davídkové do nedalekého kostela Frauenkirche. Zde jsme vynaložili nemalé úsilí najít pověstnou stopu ďábla. Musím však přiznat, že jsem zůstala poněkud zklamaná - doufala jsem, že se jim tam tehdy při výstavbě prošla alespoň koza, ukázalo se však, že se jedná o obyčejný otisk lidské nohy.
Po návratu k autobusu pan řidič odvezl několik zájemců k Allianz Aréně. Později nám sdělovali, že prohlídka sídla Bayernu Mnichov byla velice povedená. Drtivá většina z nás však zamířila do muzea BMW. Zde jsme na vlastní oči mohli postupně pozorovat vývoj této slavné německé automobilky. Dále jsme navštívili sekci muzea, která byla vyhrazena ochraně životního prostředí a udržitelnosti. Jednalo se o vcelku zajímavé pohledy, avšak vezmeme-li v potaz, že tato věž byla celá donedávna vyhrazena nejnovějším modelům této značku, zanechala ve mně lehký pocit zklamání. Na závěr však téměř všem zvedla náladu návštěva tamní kavárny, a pak už byl opět čas nasednout do autobusu a vyrazit zpátky do Čech.
Žaneta Holá, sexta A
